Amely a Lord Murakumo - 4 část
„Věděl jsem, že jste ctižádostivá a temperamentní, ale že budete mít až takového bojového ducha…“ řekl muž - tak v jejím věku - nebezpečně blízko jejího obličeje.
„Ano, ale asi jste se ještě nenaučil slušnému chování.“
„Promiňte, ale to vy jste na mně zaútočila,“ usmál se, pobaven její reakcí a pomohl jí vstát. „Jsem Lord Murakumo, pán hradu.“
„Ano, vím. Už jsem o vás slyšela.“ Přešla k oknu. „Mé jméno je Amely,“ otočila se čelem k němu.
„Víte, slečno Amely. Již přes dva roky zabíjíte mé poddané…Celou tu dlouhou dobu hořím touhou zeptat se vás proč? Co vás k tomu vede? Řekl jsem si tedy, že další odkládání našeho shledání by k ničemu nevedlo, a tak jsem se rozhodl, že byste mne mohla poctít svou návštěvou,“ řekl až přehnaně formálně a s dychtivým očekáváním, jaká bude její odpověď, se jí podíval přímo do očí.
„Omlouvám se za mou nezdvořilost, ale nerada odpovídám na otázky někomu, kdo se mě ani nezeptal, zda chci nebo nechci takovou návštěvu přijmout,“ pousmála se a strhla závěs z okna, ze kterého sundala prkna. Jelikož venku právě vyšlo slunce, ochromilo ho ostré světlo a Amely měla volnou cestu ke svobodě. Otevřela dveře, omráčila stráže a vyběhla před hrad. Zahvízdala a téměř okamžitě přijeli její věrní koně Arrow a E’clair. V běhu nasedla na Arrowa a vydala se tryskem pryč. Takhle ujela neméně
„Hodní. Teď si odpočiňte. Zasloužíte si to,“ pohladila oba zchvácené koně a zavedla je k vodě.
„Promiňte slečno, neznáme se?“ ozval se za ní až příliš známý hlas. Překvapeně se otočila a oči se jí rozzářily jako ještě nikdy.
„Ravieli!“ Okamžitě se mu vrhla kolem krku. „Kde se tady bereš?“
„Začal jsem tě hledat před měsícem. Doma už to bez tebe nikdo nevydrží. Je to jako by tam chcípl pes. Všichni chodí jako tělo bez duše. Bernardo chtěl jet se mnou, ale raději jsem ho nechal doma, vzhledem k jeho věku…“ řekl s omluvným ale šťastným úsměvem na tváři.
„Ale jak jsi mě našel tak rychle?“ zeptala se zmateně.
„Nebylo to tak těžké, vzhledem k tomu, že tě v každé vesnici znají jako lovce upírů,“ušklíbl se.
„To je na dlouhé povídání,“ povzdechla si a vzala své koně za otěže. Raviel s otěžemi svého koně v ruce se společně s ní vydal hledat hostinec. Netrvalo jim dlouho a na jeden docela slušný narazili. Dali koně pohlídat chlápkovi, který tam stál a vešli dovnitř. Posadili se k prázdnému stolu a nechali si přinést něco k jídlu a džbán červeného vína.
„Jedno by mě ale opravdu zajímalo,“ nadhodil najednou Raviel. „Proč jsi ty koně tak štvala?“ zeptal se a pořádně si zavdal vína.
„Dostala jsem se do jámy lvové,“ zakřenila se a vložila si do úst kousek ze svého krajíce chleba, který jim hostinský přinesl společně s pečeným masem.
„Cože?“
„Přesněji, do hradu plného krvežíznivých upírů…nedobrovolně,“ upřesnila, když si všimla jeho výrazu.
„Dál už se raději ptát nebudu,“ usmál se. Zvenčí se najednou ozval zděšený křik mnoha lidí. Raviel se zvedl ze židle. „Co se…?“
Zbytek jeho otázky zanikl v hulákání asi 16 lidí, kteří vběhli do hostince, hledajíc tam úkryt před hrozbou, která právě vtrhla do vesnice.
„Ten pach bych poznala všude…Že si ale pospíšili.“ Amely se zvedla a šla ke dveřím.
„Co to děláte slečno?“
„Nechoďte tam. Jsou to krvelačné zrůdy, zabijí vás.“ Překřikovali se vyděšení lidé a snažili se jí ten pošetilý čin vymluvit.
„Nezabijí, protože dřív zabiju já je!“ řekla rozzuřeně a vyšla před hostinec.
„Amely počkej!“ Raviel běžel hned za ní ve snaze jí zastavit. Venku bylo až na 4 muže v černých pláštích pusto prázdno.
„Vidím, že váš Lord má tak veliké ego, že se jen tak nesmíří s tím, že mu jeho ‚návštěva‘ utekla.“
„Pojďte prosím s…“
„Ne!“ odsekla a nenechala ho ani dokončit větu.
„Pak tedy nemáme jinou možnost,“ řekl další z nich a zaútočil na ní. Amely se jeho útoku s ladností vyhnula, odkudsi si vyndala stříbrnou dýku a zezadu mu probodla srdce. V dalším okamžiku byl na prach. Raviel se ani nestačil divit, jak se z křehké, nenásilné dívky mohla stát ‚Xena‘.
„Teď dám na výběr já vám…Buďto ihned opustíte tuto vesnici nebo skončíte jako váš přítel,“ probodla pohledem zbylé tři upíry. Lidé z vesnice začali vystrkovat hlavy ze dveří a oken, aby viděli co se děje. Jakmile uviděli mladou, drobnou, krásnou dívku stojící proti třem upírům, poklesla jim brada stejně jako Ravielovi.
„Máte na to 10 vteřin,“ upozornila je. „Jedna…dvě…tři…deset,“ zkrátila odpočítávání a začala vykrývat jejich útoky. „Jistě, je to vaše volba. Ani já tedy nemám jinou možnost,“ přeskočila je a rychlým pohybem ruky zabila dva z nich. Ten poslední zlostně sykl.
„A co ty? Budeš rozumný a odejdeš se vzkazem Lordu Murakumovi, že si své pohostinství může strčit…ty víš kam nebo raději také zemřeš?“ zeptala se ho se znechucením v hlase.
„Jistě. Předám svému Lordu váš vzkaz, ale můj pán vám také jeden posílá…“ uchechtl se. „Nezapomeňte.Dnes je úplněk,“ předal vzkaz, usmál se, se zadostiučiněním se otočil a byl pryč.
Komentáře
Přehled komentářů
xoD...no jo se tak někdo má viď =oP...si napiš žádost, třeba ti někdo vyhoví ;o) =oP...ne ba ne. Hele to si fakt nepřej mě už to leze na nervy. =o) ;o)
flok *<-nepochopíte* :D
(Jeanne, 6. 2. 2009 18:37)
no jo, chudáček malinká holčička musí zůstat hajat, žé? :D nene, holka, nesměju se ti... vůůůbec se nesměju xD
horečky? takže nejsi ve škole, že? mrcho! jak já ti závidím!!! moc moc moc ti závidím! já chci tak chytnou chřipku - ale ne, já musím mít jen blbou rýmu...:-/ chjo... je to pech :D
zívne
(Luna, 6. 2. 2009 8:52)To je ale lákavá nabídka, že bys pukla zvědavostí =oD...ne ba ne ;o) taková fůrie zase nejsem =o)...ale jelikož a protože mam fakt hnusnej kašel, rýmu a horečky, tak nevim, kdy sem zase něco hodim =o(...budeš si muset počkat, až mě máma přestane hlídat jako malý dítě, abych zůstala v posteli a pustí mě k počítači ^^;
*poptáhne*
(Jeanne, 5. 2. 2009 17:24)
tak, konečně jsem se dostala k tomu, abych si to mohla přečíst - kdo by si pomyslel, že začátkem nového pololetí budu mít tak málo času?
*) ne, nejsem dojatá k slzám, jen mám celkem krutou rýmu... ;)
Luno, ty moc dobře víš, jak tvé povídky mám ráda (Nyoko, a co ty? potěšíš svou milovanou Jeanne a přidáš sem něco?) a že mi na nich vadí jedna jediná věc - proč to vždycky musíš takhle utnou? Ty chceš, abych pukla zvědovastí? Fáááájn! Pomalu se ti to začíná splňovat! xD
už bys mohla řihodit pokráčko, ne? :D
výtlem
(Luna, 9. 2. 2009 14:17)