Amely a Lord Murakumo - 8 část
Když otevřela oči, viděla důsledkem toho pádu nejprve rozmazaně. Po chvilce však dokázala rozeznat tvář toho, kdo jí vyplašil koně.
„F…“
„Sladké sny, Amiguita,“ slizce se usmál a omráčil ji mocným kouzlem. Poté ji odnesl do svého hradu, kde ji připoutal silnými okovy ke zdi. Teprve teď si všiml pečetního prstenu na její levé ruce. „Královská pečeť,“ vydechl. Zorničky se mu rozšířily z překvapení. „Nejen, že je krásná, ale je také právoplatný dědic španělského trůnu.“ Tenhle fakt ho pobavil ještě víc. Napsal stručný dopis, otiskl na něj Amelyinu pečeť, přivázal ho k nohám jednomu z netopýrů a poslal ho k Lordu Murakumovi.
“Co se děje Samueli?“ zeptal se Murakumo, když jeho přítel vstoupil do jeho komnat, a tím ho vyrušil z rozjímání.
„Něco ti přišlo…vlastně přiletělo,“ pousmál se a podal mu dopis.
„To je pečeť královského pokolení rodu Auttrichů,“ zadíval se na pečeť.
„Takže je princezna,“ odtušil Samuel.
„A právoplatný dědic španělského trůnu,“ doplnil ho Murakumo a pečeť rozlomil, aby si mohl přečíst dopis, který byl uvnitř obálky. S každým dalším slovem, které si přečetl, se výraz jeho obličeje změnil v nepříčetný. „Zatraceně! Měl jsem ho zabít, když jsem měl tu možnost!“ zmuchlal dopis jednou rukou a zvedl se z křesla, ve kterém doteď seděl. „Musím jít,“ řekl bez sebemenšího vysvětlení, hodil dopis Samuelovi a zmizel. Ten dopis narovnal a přečetl si ho.
TVÁ QUERIDA PRÁVĚ VYUŽÍVÁ MÉHO POHOSTINSTVÍ. JESTLI JI CHCEŠ JEŠTĚ NĚKDY VIDĚT ŽIVOU, PŘIJĎ ZA MNOU DO MÉHO HRADU. ZBÝVÁ TI JEN 33 HODIN.
„Kouzlo sedmi mágů. Zatraceně!“ zaklel. „Jestli to nestihne včas, tak jí bude moct chodit akorát tak na hrob.“
Cesta do Francescova hradu trvala Murakumovi 16 hodin, jelikož se nacházel na opačném konci Španělska. První co spatřil, když vstoupil do hlavního sálu, byla bezvládná Amely připoutaná těžkými okovy ke zdi. Jakmile se pohnul, za účelem pomoci jí, Francesco vyšel ze tmy.
„Tak jsi konečně dorazil,“ vysmíval se mu. Murakumo se při pohledu na něj ještě více rozčílil a tasil meč.
„Ty…“
„Ano já. Koho jsi čekal?“ Francesco se přímo bavil výrazem v jeho tváři. Murakumo už se na ten jeho arogantní obličej nemohl dívat ani minutu a zaútočil na něj.
„Zbabělče!“
„Ty jsi se do ní opravdu zamiloval. Jak dojemné,“ smál se mu přímo do očí. Vykryl jeho útok a odstrčil ho od sebe. Jejich boj trval bezmála půl hodiny, než se Murakumovi podařilo probodnout Francescovi srdce.
„Neměl jsi to dělat. Teď hnij v pekle,“ řekl mu ještě, než se Francesco rozpadl v prach. Zasunul meč zpátky do pochvy a zbavil Amely okovů. Cesta zpátky trvala stejně dlouho jako cesta tam, takže mu už moc času nezbývalo. Před hradem už ho čekal Samuel, který od něho polomrtvou Amely převzal.
„Potřebuje protilátku, ale rychle. Zbývá ti už jen půl hodiny.“
„Já vím,“ odsekl nevrle, zamračil se a zase zmizel. Musel ještě vyzvednout protilátku, kterou nejméně před 50 lety ukryl do vodopádu, 14 minut od hradu. Zpáteční cesta mu trvala ještě o minutu déle, jelikož nechtěl lahvičku rozbít. Měl jen tuhle jedinou a příprava nové protilátky by mu zabrala 3 měsíce. Jenže to už by bylo setsakramentsky pozdě, takže musel být obzvlášť opatrný. Zbývala mu poslední minuta, když dorazil k hradu.
Komentáře
Přehled komentářů
P.S.: Víš co se říká...? Sliby chyby...pro začátek by nám všem, kteří jsme ti poslali povídky stačilo druhý kolo tý tvý povídkový soutěže =oP ;o)
Dočkala se ^^
(Luna, 27. 5. 2009 15:05)Právě na tebe jsem čekala =oD...jak mám vědět jestli mam pokračovat, když se nikdo neozve =oD...no každopádně jsem zvědavá, co mi tam přidáš hezkýho =o)
jejda! O_o ^___^
(Jeanne, 27. 5. 2009 14:52)
ale ale, hra s čísly! :D ej taky ses mohlaozvat, že jsi přidala další pokráčko :D promin, že to čtu tak pozdě, ale v den, kdys to sem dala, jsem byla ještě na madeiře a od té doby jsme na netu minimálně...
sakra, je to napínavý, až moc.... rychle další a slibuju, že už neěco napíšu!!!! :D:D:D
.....
(Luna, 27. 5. 2009 20:49)