Cesta samuraje - část f
Nezastavila se. Jen si připravila ruku na meč a pokračovala v cestě.
„Kampak?“
„Do toho ti nic není. Neotravuj a zmiz, jestli je ti život milý,“ řekla nepřátelským tónem a šla dál.
„Pánové. To je ale drzost. Měli by jsme mu asi ukázat, že s námi není radno si zahrávat,“ zavolal na ostatní a ti se kolem Zoe sesypali jako vosy na bonbón.
„Tak zaprvé…“ vytáhla meč. „…nejsem muž,“ sundala si kápi. „A zadruhé…“ pousmála se. „…jen blázen se semnou dobrovolně pustí do křížku,“ přejela je všechny pohledem.
„Cože? Ženská? To je snad vtip ne?“ začali se všichni smát.
„Směj se dokud můžeš,“ usmála se a v mžiku stála za ním s nataženým mečem. To už se naštvali a dali se s ní do boje. Ani se nenadáli a všichni leželi zraněni na zemi. „Já vás varovala. Se mnou by bojoval jen blázen. Sbohem,“ otřela čepel svého meče, zasunula ho do pochvy, nasadila si kápi a odešla.
U první řeky se zastavila. Svlékla se, věci si položila na břeh a šla se vykoupat. Věděla, že jí někdo sleduje, ale bylo jí to jedno. Absolutně neměla zájem o další problémy. Jelikož se rychle stmívalo, vylezla z vody a oblékla se. V nedalekém lese pak rozdělala oheň. Odjakživa spaní v lesích nesnášela, proto v nich spala jen když to bylo nutné. Posadila se k ohni a začala leštit svůj meč, když za sebou uslyšela kroky. Bez rozmýšlení vstala, otočila se a namířila na nezvaného hosta meč.
„Co jsi zač?“ zeptala se mladého kluka asi tak v jejím věku.
„Hej. Jen klid. Já ti nechci nic udělat. Zabloudil jsem tu a když jsem uviděl světlo z ohně, myslel jsem, že by mi někdo mohl pomoct,“ zvedl ruce na obranu, načeš Zoe meč sevřela pevněji.
„A to si myslíš, že jsem úplně blbá a nepoznám, že mi lžeš?! S tímhle u pasu a tvým > tichým plížením < se mi za zády? To si musíš hodně věřit,“ podívala se na meč houpající se mu u pasu a pak zase na něj. „Navíc, když jsi přišel po mých stopách.“
„Jsi opravdu chytrá. Jde vidět, že jsi dcera Samuraje. Jen škoda, že sis to nenechala pro sebe. Teď tě musíme hned zabít. Takhle by jsme si alespoň trochu užili před tvou smrtí,“ usmál se a zapískal. Během chviličky se tam objevili další dva.
„Ale, tak pánům nájemným vrahům se nelíbilo, že dostali nakládačku.“
„Jo. Pěkně jsi je ponížila.“
„Dost řečí,“ umlčela je a pustila se s nimi do boje. „Mějte se hoši. A pozor na vlky. Ten oheň už dlouho nevydrží,“ řekla ke svázaným klukům a šla pryč. Na druhý den se dostala do dalších potíží. Tentokrát na ní byla celá armáda nepřátelských Samurajů, které se jen stěží bránila. K jejímu překvapení jí ale v poslední chvíli přišel na pomoc Hiroshi. I přesto je ale oba zahnali do lesa. Trvalo to dlouho, ale nakonec je společnými silami pobili do jednoho.
„Já…díky,“ řekla Zoe trochu zdráhavě a šla dál svou cestou. Najednou jí ale Hiroshi strhl k zemi s hlasitým: „Pozor!“ a kousíček od hlavy jí proletěl šíp, který se pak zabodl do nejbližšího stromu. Byla to past, které si kupodivu Zoe nevšimla. Chvíli na ní ležel, než se vzpamatovala.
„Jsi těžký,“ vydechla.
„Nepovídej,“ řekl Hiroshi, ale jeho výraz byl poněkud zvláštní. Díval se Zoe do očí a položil jí ruku na tvář. Ani se nehnula. Oční kontakt byl dlouhý a ani jeden nechtěl pohledem uhnout. Hloubka Hiroshiho fialových očí byla však bezedná. Zoe se v ní doslova ztrácela. Zrychleně dýchala a několikrát naprázdno polkla. Když se k ní Hiroshi začal naklánět, polilo jí horko. Měl přivřené oči. Zoe je však zavřít nedokázala. Překvapeně sledovala Hiroshiho přibližující se obličej. Neuhnula, i když by to nejraději udělala. Nebyla si jistá co k němu cítí. Chtěla se vykroutit, ale když se jí Hiroshiho rty dotkly, už to nešlo. Přestala se cukat a poddala se neznámému pocitu, který ji zaplavil. Hiroshi už na ní neležel celou vahou. Přenesl jí na ruku a nohu, kterými se opíral o zem. Po nekonečně dlouhé minutě se Zoe dokázala odtrhnout. Kdyby to neudělala, Hiroshi by se určitě nechal unést ještě víc.
„Ehm…“ odkašlala si a vysoukala se zpod něho. Vstala a chtěla odejít. To jí však Hiroshi nedovolil. Zvedl se a chytil jí za ramena. Přimáčkl jí k nejbližšímu stromu a zadíval se jí zblízka do očí.
„Zoe. Já si na nic nehraju. Nedokážu žít někde blízko tebe s tím, že se tě nesmím ani dotknout a že ze mě máš strach.“ Zoe z toho byla tak vyvedená z míry, že se nezmohla na jediné slovo. „Prosím Zoe. Urovnej si, jak to vlastně je,“ jemně jí promlouval do duše, načeš jí pustil a odešel kamsi do lesa.
Zoe nevěděla, co si o tom má myslet. Sebrala se a šla k nejbližšímu vodnímu toku, kde si opláchla obličej. Celou dobu přemýšlela o jeho slovech. Byla jako v tranzu. V tu chvíli byla nejvíce zranitelná. Celý den seděla u řeky. Až navečer se konečně zvedla.
„Rozhodla jsi se?“
„Já…já nevím,“ řekla s pohledem upřeným k zemi.
„Jak nevíš? Teď tě nechápu.“
„Prostě nevím. Nevyznám se v tobě chápeš? Jednou mi zachráníš život a říkáš jak beze mě nemůžeš žít a jindy by jsi mi s největší radostí usekl hlavu. Já vážně nevím, co si o tom mám myslet,“ roztřásl se jí hlas a po tvářích jí začaly stékat slzy. Nejraději by někam utekla, ale v tu chvíli by udělala jediný krok a podlomily by se jí nohy. Hiroshi jí objal.
„Ššš…Jen klid. To bude dobrý. Chápu tě. Ani já se v sobě pořádně nevyznám,“ utěšoval jí a posadil si jí na klín. Přitom jí hladil po vlasech. V ten moment se v ní zbořila obrovská zeď.
„Miluji tě Hiroshi,“ zvedla hlavu a podívala se mu do očí, ve kterých se odrážel měsíc.
„Já tebe,“ naklonil se k ní a něžně jí políbil. Byla krásná temná noc a měsíc jasně zářil.
„Slibuji, že už nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo,“ zahleděl se jí do očí. Přesně v ten okamžik se na obloze objevil úkaz, který je vidět jen jednou za 100 let. Hiroshi právě složil slib za Měsíční duhy.
Komentáře
Přehled komentářů
*šibalský úsměv* Jeanne je netrpělivá xD...jen se neboj snad sem něco brzo dam :P
bacha na mě xD
(Jeanne, 13. 6. 2008 22:00)Nyoko, jestli se ti ji nepodaří překecat, nepřej si mě... A nepřej si mě i tak, jestli ty okamžitě nepřihodíš njaký to pokráčko, vrrr xD
Wait, wait.... ^^
(Nyoko, 13. 6. 2008 20:52)Tak to si asi počkáš, ale třeba se mi ji podaří překecat a přeťuká do compu jednu (nebo dvě..^^) své povídky... ;o)Tak dočkej času... xD ^^
hezké hezké:)
(Jeanne, 13. 6. 2008 20:00)no jako ale doufám, že se tu od tebe ukáže brzo nějaká další povídka :)) a ne že ne ^^ Jeanne moc neoplívá trpělivostí ^^
Trpělivost přináší růže ^^
(Luna, 14. 6. 2008 12:46)